IDENTITA
"S kamarády, kteří se mnou studovali na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě, jsme založili skupinu, která nemá zatím žádný název. Bereme ji jako pokračování naší školy, jako vzdor tomu, že končíme a už se nebudeme scházet. ITF je totiž fantastický živočich, neustále se měnící a inspirující. Když jsme v červnu po posledních konzultacích seděli u táboráku, hrálo se na kytaru, padl na nás smutek z toho, že už tam nepojedeme. Proto jsme se dohodli, že každý rok vyfotíme jedno téma a pak z těch témat uděláme výstavu.“ řekl v roce 2013 pro portál Komorní scény Aréna v Ostravě fotograf Martin Wágner.
Mezitím proběhly tři společné výstavy v českobudějovickém kině Kotva, Art-rezidenci Zahradník v Praze a dvakrát v Malé galerii České spořitelny v Kladně s tématy Vltava, Les a Domov, ke kterým byli přizváni i fotografové, kteří nestudovali na ITF. Postupem času byli neaktivní členové nahrazováni o něco více aktivními fotografy z řad přátel „otců“ projektu Martina Wágnera a Václava Němce a „skupinaneskupina“ se zformovala do stávající podoby (Martin Wágner, Václav Němec, Jiřina Hankeová, Michael Kratochvíl, Lenka Pužmanová, Zuzana Zbořilová, Katarina Grichová, Šimon Pikous, Bedřich Benek). Díky různému žánrovému zaměření jednotlivých členů volného sdružení se téma IDENTITA podařilo ztvárnit v opravdu různých polohách. Od klasického dokumentu, přes autoportrét až k inscenované fotografii.
MgA. Václav Němec
- vernisáž: 19. října 2018 od 18:30 hod
MICHAEL KRATOCHVÍL
KDYŽ JSEM BYL MALÝ,…
…chtěl jsem být Američan.
Michael Kratochvíl (*1967) prožil několik let v zahraničí jako asistent ve fotoateliéru Ivana Němce nebo na cestách se svým slavným otcem fotografem Antonínem Kratochvílem. Tvrdí o sobě, že původně vůbec fotografem být nechtěl, ale geny byly silnější než rozum. Po návratu do České republiky se zabývá zejména reklamní, portrétní a reportážní fotografií. Má ateliér v pražském Karlíně. V posledních letech fotografuje pro časopisy Čilichili, Bizzone a Review.
VÁCLAV NĚMEC
POSLEDNÍ MOHYKÁN
Jsem Poslední Mohykán, jsem Setonův Rolf Zálesák, Sedící Býk, Henry David Thoreau, Dharmový tulák Gary Snydera, Geronimo … Jsem pravěký lovec, sběrač kořínků, indián z velkých plání, jsem ten, který vystupuje ze systému.
Celkem velká část mých kamarádů (včetně mé maličkosti) zjistila, že konzumní život jim nepřináší to pravé ořechové a vrací se k původní identitě „lovců“, sběračů kořínků, indiánů. Opouštějí město a živí se tím, co si sami vypěstují, či jen tak utíkají do hor a lesů, kde úzce spjatí s přírodou, táboří s podobně postiženými jedinci.
Václav Němec (*1965) je absolventem magisterského studia Institutu tvůrčí fotografie při Slezské univerzitě v Opavě. Ve svém nekonečném fotografickém cyklu Zápisník se nesnaží dokumentovat místo svého dočasného pobytu, ale spíše zaznamenávat vizuální a výtvarné, avšak i pocitové a symbolické aspekty reality. Snaží se, aby každá jednotlivá fotografie byla svébytným obrazem vycházejícím ze skutečnosti. Své fotografie zásadně nearanžuje. Vystavoval ve francouzském Nimes, v opavském Domě umění, ostravském Divadle Jiřího Myrona, v českobudějovické Galerii Měsíc ve dne a v rámci projektu Ukradené akty v galerii Artinbox v Praze a v dalších galeriích po celé České republice. Dramaturgicky zaštiťuje výstavy v českobudějovickém kině Kotva. Kromě cyklu Summertime a Zápisník pracuje na cyklu FOREST, Poslední Mohykán a On the Road.
LENKA PUŽMANOVÁ
VLAJKY
Spatřit českou vlajku v našich městech a na venkově mimo státní a sportovní svátky není zase tak běžné. Rozhodně méně časté než ve skandinávských zemích nebo ve Spojených státech.
S čím se lidé při vyvěšování české vlajky ztotožňují?
Se svou rodnou vlastí? Českým národem? Významnými osobnostmi naší historie? Národním sportovním týmem? Nebo je to národní sebeuvědomění v těžkých chvílích této země? Vlajky. Už několik let je fotím, ale dodnes vlastně nevím, proč. Asi mě prostě fascinují.
Lenka Pužmanová (*1978) je grafička a příležitostná malířka a fotografka. S fotografií se začala seznamovat v roce 1995 během studia malby na Střední uměleckoprůmyslové škole sv. Anežky v Českém Krumlově. V roce 2002 absolvovala bakalářské studium na ITF v Opavě. Ve volné tvorbě si všímá věcí kolem sebe, jejichž prostřednictvím vytváří jakýsi subjektivní dokument. Do dění a scén nezasahuje (až na výjimky), spíše je jen zpovzdálí pozoruje. Fotografie je pro Lenku hlavně prostředkem uchování atmosféry okamžiku. Svou tvorbu prezentovala na společných a autorských výstavách (např. v Moravské Třebové, Levicích, v kině Kotva v Českých Budějovicích, na OFF Station festivalu v Plzni, festivalu Fotojatka, v Muzeu fotografie a moderních obrazových médií v Jindřichově Hradci, na festivalu Jihočeský Výlov). Je členkou výtvarného družstva To jsou, Odštěpný závod České Budějovice a fotoklubu Vývojka.
JIŘINA HANKEOVÁ
ZTRÁTY A NÁLEZY
Již několik let systematicky sbírám předměty, které někde cestou najdu a zaujmou mne. Nevím kdo je ztratil, vytrousil nebo odhodil. U některých artefaktů nebo dokonce jejich zlomků ani nepoznám, čeho byly součástí.
Všechny ukládám do krabice.
Nalezené předměty pak aranžuji na připravený podklad ze starých bílých i balících papírů, plastových sáčků nebo černých a barevných čtvrtek. Pokládám k sobě ty, které by vedle sebe nikdy neležely. Předměty zakomponuji do minipříběhu, jindy jim ponechávám strohou abstrakci. Vyfotografované předměty pak ožívají s novou identitou.
Jiřina Hankeová (*1948) Fotografovat začala na střední škole, pak se však věnovala kresbě, malbě a poezii. Vydala několik básnických sbírek. K fotografii se později vrátila. Měla několik samostatných výstav u nás i v zahraničí. Svůj nejznámější soubor fotografií Trapný pokus o autoterapii představila v Pražském domě fotografie, následně v Stredoeurópskom dome fotografie v Bratislavě (2006), v G4 v Chebu (2007) a Galerii Měsíc ve dne v Českých Budějovicích (2009). Fotografie tohoto souboru byly vystaveny i na výstavě Vnitřní okruh v současné české fotografii v Galerii hlavního města Prahy, Galerii hl. m. Bratislava (2013) a Muzeu moderního umění v Olomouci. Fotografický soubor Banality byl součástí expozice Galerie Leica Prague na Paris Photo 2010 v Paříži.
MARTIN WÁGNER
PŘI CESTÁCH
NA VZDÁLENÁ MÍSTA…
…jsem začal intenzivněji cítit to, co mám rád a co mě fascinuje v zemi, kde jsem se narodil. Právě daleko od domova člověk vnímá to, co je výjimečné na krajině, ve které žije.
Martin Wágner (*1980) Po studiu na Pražské fotografické škole a středním fotografickém učilišti absolvoval magisterské studium Institutu tvůrčí fotografie v Opavě (2013). Od roku 1998 soustavně fotografuje život v Rusku a na území bývalého Sovětského svazu, kam v průběhu patnácti let podnikl 33 cest. Původním záměrem bylo pořízení komplexní série fotografií charakterizujících Rusko od evropského Kaliningradu k nejzazší asijské výspě. Během prvních výprav se snažil proniknout co nejdále na východ, na Kurilské ostrovy, Kamčatku a na Čukotku. V posledních letech se naopak zaměřuje na evropské oblasti. Opakovaně uspěl v soutěži Czech Press Photo. Uspořádal řadu samostatných výstav v českých zemích i v zahraničí včetně Moskvy, Nižného Novgorodu, Jekatěrinburgu nebo Sachalinu. S Antonínem Kratochvílem a s Václavem Vašků zorganizoval společnou výstavu Modlitba za Černobyl (2006) v pražském Františkánském klášteře menších bratří observantů. Tři roky vedl fotogalerii v Kapli svatého Jana Nepomuckého na Jungmannově náměstí v Praze. Provozuje grafické studio, zaměřené na skenování, úpravu a tisk fotografií. Je členem fotografické skupiny Asa 400 (Karel Cudlín, Antonín Kratochvíl, Tomki Němec, Alžběta Jungrová ad.)
ŠIMON PIKOUS
ŠEL JSEM SPÁT, I KDYŽ JE BRZO.
ALE COŽ…
Ve chvíli, kdy vám umírá někdo blízký,
se zdají být směšné otázky identity.
Avšak právě tehdy si je člověk uvědomí až na dřeň. Zůstanou pouhé tři. Odkud přicházím, kdo jsem a kam jdu?
Šimon Pikous (*1970) je vyučeným fotografem a později dokončil bakalářské studium na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. Samostatné fotografické výstavy měl například v Galerii M v Milevsku, pražském PENklubu, Galerii AMB (Sboru kněze Ambrože) v Hradci Králové, Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, v Českém centru v Mnichově, v Muzeu moderního umění v Olomouci, Oblastní galerii Liberec či Severočeském muzeu v Liberci. Společně s fotografickou skupinou 7,65 vystavoval v Albin Polasek Museum a Progress Energy Art Gallery v USA. Jeho fotografie si bylo možno prohlédnout také v rámci Měsíce fotografie v Bratislavě.
KATARINA GRICHOVÁ
FOTOGRAFICKÁ…
… tvorba je pro Katarinu sebereflexí, při které
se nebojí experimentovat.
Katarina Grichová Svobodová (*1977) je absolventkou oboru užité malby Střední uměleckoprůmyslové školy sv. Anežky České, v Českém Krumlově. První fotoaparát dostala od svého otce v devíti letech.
Postupem času přesedlala na digitální fotografii a stále objevuje její možnosti. Pro Katarinu je tvorba sebereflexí, při které se nebojí experimentovat.
ZUZANA ZBOŘILOVÁ
SESTRY
V souboru ateliérových portrétů Sestry autorka nechává vyniknout společným charakteristickým rysům sourozenců.
Zuzana Zbořilová (*1976) je, fotografka, architektka a pedagožka původně z Brna, dnes již ale natrvalo zakotvená v Plzni. Fotografii vystudovala na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. Momentálně vyučuje fotografii na Fakultě designu a umělí Ladislava Sutnara ZČU v Plzni. Fotografuje převážně na analogové fotoaparáty středních formátů i na kinofilm. Kromě klasického černobílého dokumentu (soubor Berlín) se zabývá různými formami portrétu, často ve svých fotografiích propojuje portrét a dokument - např. na subjektivních snímcích z prostředí své rodiny (Máma). Vystavovala např. v Kině Hvězda v Uherském Hradišti v rámci Letní filmové školy, na Blatenském fotofestivalu, v Divadle Reduta v Brně, v kině Kotva v Českých Budějovicích, v centru pro kulturní a sociální projekty Johan v Plzni. V letech 2011 až 2014 se podílela na organizaci Otevřeného fotografického festivalu na nádraží Plzeň – Jižní předměstí OFF Station.
BEDŘICH BENEK
KDO JE TA ŽENA?
textilní designérka
milovnice francouzských buldočků
zpěvačka (ex-Minnesengři, ex-Nezmaři, ex-LET,
ex-Bokomara, ex-Trojplošník, ex-Náhlá změna, aj.)
www.monmon.cz
http://www.facebook.com/novagalerie
Bedřich Benek (*1961) Amatérský fotograf, člen fotoklubu Vývojka v Českých Budějovicích. V roce 2006 se účastnil projektu Národního muzea fotografie v Jindřichově Hradci Člověk v dnešní krajině. V rámci fotoklubu vystavoval na různých místech České republiky a na Slovensku, samostatně pak v kavárně kina Kotva a v již neexistující Café Galerii v Českých Budějovicích. Jako člen „skupinyneskupiny“ pak v Malé galerii České spořitelny v Kladně a v českobudějovickém kině Kotva.
